Optické vlákno, jako médium pro přenos dat s vysokou šířkou pásma a vysokou bezpečností, je široce používáno v různých velkých a středně velkých sítích. Kvůli vysokým nákladům na kabely a vybavení se většina optických vláken používá pouze pro páteř sítě, to znamená pro systémové rozvody vertikálních páteřních subsystémů a subsystémů clusteru budov, aby se dosáhlo spojení mezi budovami a podlažími. V současné době se používají také pro horizontální kabelážní subsystémy, které mají vysoké požadavky na přenosovou rychlost a bezpečnost.
Rozsah vlnových délek viditelného světla je 390-760nm (nanomikrony). Část větší než 760 nm je infračervené světlo a část menší než 390 nm je ultrafialové světlo. V optických vláknech existují tři typy aplikací: 85013001550.
V důsledku různých rychlostí šíření světla v různých látkách dochází při vyzařování světla z jedné látky do druhé k lomu a odrazu na rozhraní mezi těmito dvěma látkami. Kromě toho se úhel lomu světla mění s úhlem dopadajícího světla. Když úhel dopadajícího světla dosáhne nebo překročí určitý úhel, lomené světlo zmizí a veškeré dopadající světlo se odrazí zpět, což se nazývá úplný odraz světla. Různé látky mají různé úhly lomu pro světlo stejné vlnové délky (tj. různé látky mají různé indexy lomu) a stejná látka má také různé úhly lomu pro světlo různých vlnových délek. Komunikace pomocí optických vláken je tvořena na základě výše uvedených principů.
Holá vlákna optických vláken jsou obecně rozdělena do tří vrstev: centrální skleněné jádro s vysokým indexem lomu (s průměrem jádra 50 nebo 62,5) μm) Uprostřed je plášť z křemíkového skla s nízkým indexem lomu (obvykle o průměru 125 μm) vnější vrstva je zesílená pryskyřice.